Vlastenectví

Vlastenectví nespočívá jen v základních listinách státu

Po dlouhých pět desetiletí byla tato jednotící ideologie popírána totalitními režimy. Byla popírána, ale nebyla zničena, nezmizela z paměti lidí. Nepřestala být samozřejmou součástí našeho myšlení, našeho způsobu, jakým se vtahujeme a vymezujeme vůči okolí, jakým definujeme vlastní identitu. I navzdory vnější nesvobodě a nejistotě nám idea republiky vždy dávala a dává vnitřní svobodu a jistotu. Republika završila desetiletí budování moderního politického národa, byla přirozeným vyústěním hospodářské a kulturní emancipace a ozbrojeného boje za svobodu. A ideologie republiky je stále živá i dnes, kdy se uplatňuje ve dvou samostatných státech, které jsou zároveň součástí nadnárodní Evropské unie. Prvním slovem, které mě na tomto místě napadá, je slovo pokora. Pokora před silou myšlenky, která překonává všechny rozdíly - politické i sociální. Mezi politiky panuje velká řevnivost a přímo až osobní nepřátelství. Ale idea republiky, kterou společně založili, přežila všechny jejich spory. Stejně jako přežila všechny následující boje o moc, demagogii a politickou manipulaci, dokonce i vyhlazovací válku a politické vraždy. Musíme cítit velkou pokoru před myšlenkou, jíž všichni, každý na svém místě, sloužíme. Když poměřujeme aktuální problémy touto jednotící ideou, musí se nám nutně jevit jako malicherné. Vlastenectví dnes není v módě, nenosí se. Když o sobě někdo řekne, že je vlastenec, odpovědí jsou mu obvykle zdvižená obočí a podezřívání z nacionalismu. Tato skutečnost ale ukazuje, že vlastenectví, byť nevyslovené a zapírané, je přirozenou součástí naší existence. Vlastenectví nespočívá jen v základních listinách státu a prezidentské standartě. Vlastenectví je skryto i v předmětech denní potřeby, či ve vycházkovém obleku prezidenta Masaryka. Ve všem, co nám připomene naši historii, připomene nám, kým jsme. Nesnažme se popřít naše vlastenectví. Nesnažme se tvářit, že idea republiky je něco nemoderního, omšelého. Není. Idea, která nás o tolik přesahuje a zároveň spojuje, idea, která přežila tolik dramatických zvratů, je ve skutečnosti stále aktuální. Služme jí s pokorou. A jestliže jsem se narodil v České republice a je jedno v jakém roce nebo století, ale stále je to má rodná vlast a proto jsem na to, že jsem vlastenec hrdý, tak proč nejste i vy vlastenci abyste měli být na co hrdý. Vždyť to byla vždycky a pro každého čest že se může hlásit k vlasteneckým myšlenkám našich předků a vlastencům, který jsou ochotni za vlast i položit život a to je to nejcennější co máme.

Předseda MO VS v Plzni pan Mgr. Jan Urbánek

V Plzni dne 31. 12. 2010