Bezpráví kolem sebe vidíme stále dost i přes veškerou snahu, minimálně slovně deklarovanou, o vybudování právního státu. Je pro nás ale v podstatě životně důležité nepodléhat deziluzi ze současného vývoje společnosti. Nezapouzdřit se v představě, že jde o bezvýchodnou situaci. O děj, u něhož můžeme být nadále již pouze trpnými pozorovateli. Přiznejme si, že jsme teprve na samém počátku budování skutečně občanské společnosti rovnoprávných občanů. Nezavírejme ale ani oči, ani uši před skutečností, že ji nelze vybudovat shora. Nelze ji vystavět na základech zbudovaných z paragrafů, zákonů, nařízení a prováděcích předpisů. Přiznejme si, že jedinou možností je proces zcela opačný. Teprve tehdy, až se rozhodneme na nápravě věcí se rovněž podílet, teprve tehdy si budeme moci říci – život je fér. Toužíme-li v tomto ohledu po jeho vskutku revoluční proměně, pak nezbývá než sebrat odvahu a začít hrát osobní fér hru sám se sebou. Se sebou a skrze sebe – ve prospěch vlastní a současně všech. Jen tak může časem „Pravda a láska zvítězit“. Jen tak se může láska v našich srdcích zabydlet a rozum již nebude mít s uplatňováním pravdy potíže. Buďme ve své snaze trpěliví a rozhodní zároveň. Nenechme se ani zaskočit skutečností, že s bezprávím se zcela jistě setkávat ještě budeme. Možná nejen zprostředkovaně, ale i osobně. Ať tak či onak, nechť takové setkání nebude provázeno ani bolestí ani hořkostí, natož pocitem marnosti. Jsme a ještě dlouho budeme lidmi chybujícími. Na chybu má „právo“ i soudce, jehož rozsudek „ve jménu republiky“ se s Pravdou vždy setkat nemusí. Nevkládejme však do mysli druhého zlý úmysl a hlavně nebuďme lhostejní!

JUDr. Pavel Duda v Brně dne 04.01.2011